Latinský název: Valeriana officinalis
Místo výskytu: Eurasie, Jižní Amerika
Využíváme: kořeny a oddenky – od jara do zimy
Vůně: balzámová
Jde o travnatou mnohaletou rostlinu, rostoucí na rašelinových bažinách, mokrých loukách, lesních pasekách, na okrajích lesů, na březích vodních nádrží a kanálů. Má krátké,vertikální hnědé oddenky. Stonky mají žebrovitý tvar, jsou duté a holé. Listy jsou protilehlé, lichozpeřené. Květy nálevkovité, tvořící okolík. Plodem jsou nažky.
Název „valeriana“ pravděpodobně pochází z latinského „valere“ – být zdravým a je spojen s léčivým účinkem rostliny. Podle jiné verze souvisí název s čestným označením podle římského císaře Valeriana nebo se jménem římského lékaře Plinia Valeriana. Ruský název „kočičí kořen“ nebo „mňau“ záskala rostlina pro svou schopnost uvádět kočky do vzrušené nebo mazlivé nálady. Už za dávných časů byl kozlík považován za jeden z nejúčinnějších psychtopních prostředků a za velmi účinný přípravek určený k léčbě onemocnění nervového systému. Aténský lékař byl přesvědčen, že kozlík je schopne řídit myšlenky, jíní jej považovali za prostředek pro povzbuzení mozkové činnosti. Ve středověku byl považován za léčivo, jež zlepšovalo náladu, vzbuzovalo vstřícnost a klid.
Účinky: psychtropní – působí proti stavům úzkosti, uklidňující, proti střevním parazitům
Teplota vaporizace: do 235°C