Latinský název: Rosmarinus officinalis
Místo výskytu: Evropa, oblasti kolem Středozemního moře, Amerika
Využíváme: nadzemní část – jednoleté stonky a listy
Vůně: svěží, kořenná, povzbuzující, nahořklá, silná
Rozmarýn je velmi aromatický, stálezelený keř dosahující výšky 1-2 metry s větvemi ve tvaru prutů, s temnými úzkými a dlouhými listy a bleděmodrými pyskatými květy. Pochází z oblastí kolem Středozemního moře. Rozmarýn je jednou z nejznámějších rostlin. Jeho využití je možné sledovat už od dob starých Egypťanů. Řekové a Římané ho považovali za posvátnou rostlinu a studenti v době vyučování nosili na hlavě věnečky z větviček rozmarýnu, neboť se věřilo, že zlepšuje paměť. Protože rozmarýn symbolizuje lásku a smrt, často byl spojován se svatbami a pohřby. Nevěsty vkládaly rozmarýn do svých svatebních kytic. Jako ochranu před nakažlivými nemocemi ho lidé spalovali, aby vyčistili vzduch, a také nosili s sebou v podobě malých kytiček, aby se chránili před morem. Jindy se používal v kostele místo kadidla. Sasské kroniky připomínají rozmarýn v souvislosti s jeho léčivými účinky, v 16. století začali lidé věřit, že zachovává mládí. V roce 1870 byl objeven alkoholát rozmarýnu, proslulý „elixír mládí“ vyráběný destilací cedru, rozmarýnu a terpentýnu nazývaný „voda maďarské královny“. Lidé věřili, že proměnil šedesátiletou princeznu, která trpěla dnou a byla pralyzovaná, ve svůdnou mladou dívku, o jejíž ruku žádal polský král. Antičtí léčitelé předepisovali rozmarýn na onemocnění jater. V době renesance se stal součástí mnohých léčiv.
Účinky: posilující, povzbuzující, napomáhající vykašlávání, stimulující chuť k jídlu, snižuje pocení
Teplota vaporizace: do 149°C
Nepoužívat při těhotenství, může vyvolat potrat! Také nepoužívat při epilepsii či hypertenzi.