Latinský název: Cupressus sempervirens
Místo výskytu: Evropa, Afrika, Amerika
Využíváme: listy, šišky, mladé výhonky
Vůně: dřevitá, balzámová, smolnatá, silná
Cypřiš je stálozelený, sloupovitý jehličnatý strom, který dosahuje výšky až 45 metrů. Listy jsou připojeny k větvím i kmeni, na koncích výhonků se nacházejí šišky. Cypřiš pochází z oblasti kolem Středozemního moře. Byl znám už starým Egypťanům, byl používan v medicíně, z cypřišového dřeva se zhotovovaly sarkofágy. Cypřiš je považován za Plutonův strom, strom vládce podzemní říše, proto cypřiše rostou na hřbitovech. Strom kvete od března do května. Cypřiš vždyzelený je dlouhověký druh, dožívající se až 500 let. Je proměnlivý, rozlišují se dvě růstové formy, někdy označované jako variety: sempervirens neboli pyramidalis s kuželovitou nebo sloupovitou korunou a horizontalis s větvemi od kmene odkloněnými v tupém, nebo až pravém úhlu. Tato druhá forma se vyskytuje zejména u přírodních populací, např. na Krétě.
Podle některých vědců bylo latinské jméno Cupressus odvozeno od řeckého Kyparissos – od názvu Kypr. V řecké mytologii patřilo toto jméno synovi boha Apollóna, za trest přeměněného v cypřišový strom. Strom byl využíván už Féničany, Kréťany i Řeky pro velmi tvrdé, trvalnivé hnědožluté dřevo s jemnou texturou a vůní podobnou cedrovému dřevu. Používalo se jako stavební, např. při stavbě Šalomounova chrámu, v Egyptě i na sarkofágy, i v řezbářství. Šišiky obsahují množství tříslovin používaných v tradiční medicíně. Patří k symbolům středozemní krajiny, vysazuje se hlavně na hřbitovech, často se proto považuje za symbol smutku a smrti. Ve Středozemí se často pěstuje v okrasném sadovnictví, dobře snáší řez, proto se používá do vysokých živých plotů a do jiných stříhaných tvarů. Pro pěstování v klimatu střední Evropy je choulostivý, ojediněle se proto pěstuje pouze v botanických zahradách v chráněných polohách.
Účinky: Osvěžující, antiseptické, napomáhající vykašlávání
Teplota vaporizace: do 130°C
Nepoužívat při těhotenství.