Latinský název: Zingiber origgicinalis
Místo výskytu: Japonsko, Indie, Střední Amerika, Cejlon, Čína
Využíváme: oddenky
Vůně: svěží, exotická, lehce nahořklá, citronová, ostrá, kořeněná
Tropická vytrvalá bylina, dosahující výšky 90 cm. Má hlízovitě rozčleněný oddenek rostoucí horizontálně, vyžadující dostatek vláhy. Roste v mokrých horkých oblastech. Vzhledem se podová rákosí. Listy jsou kopinaté, asi 20 cm dlouhé. Květy jsou žluté s purpurovými okraji, podobné květům orchideje, květonosné výhonky dosahující výšky asi 20-25 cm a jsou pokryty listovými šupinkami. Pochází z Indie. Je označován jako nejlepší lék a zároveň koření od antiky přes středověk. Je jedním z prvních koření, které bylo přivezeno z Asie do Evropy. Španělé přivezli zázvor do Karibiku a Jamajka se stala hlavním výrobcem. Ale v současné době k nim patří také Indie, Malajsie, Afrika, Japonso, Čína a Florida. Po celá staletí byl používan na východě jako léčivo i jako ingredience v kulinářství. Pro stejné účely ho využívali i antičtí Řekové a Římané. Dioskoridos, antický lékař, používal zázvor při léčbě žaludečních onemocnění a Římané k léčbě očních onemocnění. V 12. století se doporučoval zázvor jako tonikum a stimulátor, ale také k léčbě očních onemocnění a jako povzbuzující prostředek. Ve středověku lidé používali zázvor jako ochranu před morem. Obyvatelé ostrova Dochu v Pacifiku považovali zázvor za posvátnou rostlinu. V lidovém léčitelství zemí východní Asie rozmnělňovali oddenky zázvoru a používali při bolestech hlavy neuralhického a spastického charakteru, při bronchiálním astmatu. Zázvorová voda byla v minulosti považována za jeden z nejlepších léčebných prostředků. V čínské medicině byl zázvor používan k regulaci menstruačního cyklu a při onemocněních způsobených chladem a vlhkem: při nachlazení, revmatismu či atritidě.
Účinky: antiseptické, tišící bolesti, proti plynatosti a zvracení, stimulující trávící trakt, afrodiziakální.
Teplota vaporizace: do 235°C
Nepoužívat při těhotenství