Latinský název: Citrus limon
Místo výskytu: Itálie, Indie, Izrael, Jižní Amerika
Využíváme: slupka a dužina plodů
Vůně: chladná, svěží, nahořklá, ostrá
Jde o stálozelený nízkorostlý strom dosahující výšky 4-7 metrů, listy mají protáhlý vejčitý tvar, jsou kožnaté s posvítajícími žlázkami, které obsahují eterický olej. Květy vytvářejí okvětí, jsou bílé a mají příjemnou vůni. Plody jsou elipsovité, žluté. Pochází z jihovýchodní Asie. Citron byl znám už starým Řekům a Římanům, třebaže byl vzácný. Plody byly dovezeny do Evropy ve středověku. V té době lidé věřili, že je citron uchární před morem a že působí jako protijed při ušktnutí hady. Citronová slupka se používala jako účinná látka při parfemaci oděvů a také jako pesticid. Římský zemědelec Palladius kultivoval citrony ve 4. století a arabští dobyvatelév 8.-9. století vysadili citron v Sacharu. V 11. století psali lékaři o citronu jako o vynikajícím léku při léčbě srdečních onemocnění, doporučovali je konzumovat těhotným ženám a při žloutence. Okupace Španělska Maury vedla k rozšíření citronu i v této oblasti. Kolem roku 1698 byly prokázány léčivé účinky citronu, proto po něm byla velká poptávka v bristkém námořnictví. Citrony obsahují velké množství kyseliny citronové a přibližně kolem 87 % vody, proto se využívají jako přírodní okyselovadlo do řady pokrmů, nebo se z nich mačká kyselá šťáva. Dále obsahují bioflavonoidy, pektin, vonné silice, provitamin A, vitamín B, cca 3 % sacharidů. Je též zdrojem vápníku, draslíku, fosforu, hořčíku, železa, zinku a dalších.
Účinky: detoxikační, podporující imunitu, osvěžující, protizánětlivé, repelentní
Teplota vaporizace: do 130°C
Nepoužívat při chemoterapeutické léčbě