Pampelišky jsou všeobecně známé jako plevelovitá rostlina, která má však také lékařské použití. Má nápadná žlutá květenství, tzv. úbor, který se posléze mění v ochmýřené nažky. Roste obecně na loukách, zahradách, u cest a na trávnících. Ve skutečnosti nejde vždy o stejný druh pampelišky, existuje totiž obrovské množství a proto se pampeliška považuje za jednu z nejtěžších rostlin pro taxanomické zařazení. Konkrétně na území ČR je známo asi 250 těchto poddruhů, z nichž popsáno je jen přibližně 100. Pampeliška lékařská je vytrvalá plevelná bylina vysoká 5–40 cm, s houževnatým zásobním kořenem. Listy tvoří přízemní růžici. Květenství vyrůstají z listové růžice na dutých stvolech a tvoří je zářivě žluté květní úbory. Květní úbory jsou tvořeny až ze 200 jednotlivých jazykových květů.
Kvete od dubna do srpna, plodem jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti. Celá rostlina je prostoupená mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu – latex, zanechávající po zaschnutí na kůži tmavé skvrny.
Pampeliška je významná léčivka. Sbíráme kořen před rozkvětem rostliny (březen – duben), listy (květen – září), nať s kořenem (březen – duben). Droga je bez zápachu a má mírně nahořklou chuť. Příznivě se projevuje při zánětech močových cest a při ledvinových kamenech, zvyšuje tvorbu a vylučování žluči.
Je to také významná včelařská rostlina. V některých zemích se používá k přípravě bylinkových salátů nebo k výrobě vína.
Vaporizace
K vaporizaci používáme kořen a listy.
Využití: Může pomoci s trávením, má příznivé močopudné účinky.
Teplota vaporizace: 121-149°C
Upozornění: Nepoužívat při žlučových kamenech!