Latinský název: Citrus aurantium
Místo výskytu: Amerika, jižní Evropa, Izrael.
Využiváme: slupku, květy, pupeny i listy
Vůně: svěží, ovocná, sladká, pomerančová
Stromy pomeranče mohou dorůstat až do výše deseti metrů. Listy jsou silné, lesklé, temně zelené. Květy bílé. Dozrání plodu vyžaduje celý rok. V tropech má zralé ovoce zelenou barvu, v subtropech a v mírném klimatu se barva mění na oranžovou. Arabové dovezli pomeranč do oblasti Středomoří přibližně v 1. století, ale především Maurové pěstovali pomeranče na rozsáhlých plantážích na jihu Španělska, zvláště v Seville. Římané používali šťávu z květů pomeranče při léčení kocoviny nebo při špatném trávení. Do Británie byly pomeranče dovezeny přibližně v roce 1920 a do Ameriky je přivezl Kryštof Kolumbus a zasadil tam první semena. V současné době se pomeranče pěstují po celém světě, včetně Floridy a kalifornie. Arabové jako první popsali léčivé účinky pomeranče. Plody jsou kvalitním zdrojem vitamínu C a konzumují se čerstvé, kompotují se nebo lisují na osvěžující šťávu. Téměř 90% produkce pomerančů je průmyslově zpracováno. Ze slupek se získává pektin a hlavně esenciální oleje, které slouží k aromatizaci potravin a v kosmetice, v menší míře se používají v lékařství k výrobě tinktur. Květu se pro jeho vůní a chuť používá jako upravující složka řady čajových směsí. V lidovém lékařství se užívají okvětní plátky svařené se solí k uklidnění nervů, proti astmatu, vysokému tlaku, horečce a zvracení, svařené s cukrem proti nechutenství.
Účinky: dle toho, jakou část rostliny použijeme, může vaporizace přivodit příjemné povzbuzení, relaxaci, hydrataci, snižuje nespavost, afrodiziakální účinky, posyluje obranyschopnost.
Teplota vaporizace: do 130°C
Nepoužívat v době těhotenství, při nesnášenlivosti citrusů.